Kamal Farhan: Zdravotnictví v ČR je na vysoké úrovni, i vzhledem k prostředkům, které do něj přicházejí

Kamal Farhan: Zdravotnictví v ČR je na vysoké úrovni, i vzhledem k prostředkům, které do něj přicházejí | Regionpodlupou.cz

RegionPodLupou.cz - S námi vám nic neuteče...

Vyhledávání:

Přihlášení:

E-mail:
Heslo:

Registrace / Zapomenuté heslo

Adresa pro mobil Facebook Twitter RSS

Registrace uživatele

Nejaktivnější politici

Jiří ValentaJiří Valenta

poslanec PS PČR, předseda Podvýboru pro ICT průmysl a eGovernment

Více

Václav VotavaVáclav Votava

Poslanec PČR, zastupitel PK

Více

Milan ChovanecMilan Chovanec

Ministr vnitra ČR, poslanec PČR

Více

Politici - Náhodný profil

Pavel JiránekPavel Jiránek

Kominík

Více

Stanislav KvasničkaStanislav Kvasnička

středoškolský učitel, zastupitel MěZ Planá

Více

Štěpán JindraŠtěpán Jindra

Student a sociální pracovník

Více

Kamal Farhan: Zdravotnictví v ČR je na vysoké úrovni, i vzhledem k prostředkům, které do něj přicházejí

Plzeň, 22.02.2017, aktualizováno 30.03.2017 14:58 Vyisknout článek Stáhnout ve formátu PDF

S náměstkem ministra zdravotnictví, Plzeňanem Kamalem Farhanem (ANO), jsme si povídali nejen o jeho působení na ministerstvu, ale také o tom, co ho přivedlo do politiky a probírali jsme samozřejmě aktuální problémy celorepublikového i regionálního zdravotnictví, zavedení elektronického receptu a systému univerzitních nemocnic. Velký prostor jsme v našem rozhovoru věnovali nedostatku zdravotních sester, jejich vzdělávání a hledání řešení, jak zabránit jejich odchodům ze zdravotnických zařízení.

Můžete se nám na úvod našeho rozhovoru stručně představit?

„Vystudoval jsem Lékařskou fakultu v Plzni, po ukončení studia jsem pracoval na interním oddělení ve Stodské nemocnici, mám atestaci z interny. Potom jsem působil 13 let na různých manažerských pozicích ve farmaceutických společnostech, rok jsem vykonával funkci ředitele pro strategii léčebných lázní. Poslední dva a půl roku jsem pracoval v konzultační firmě. Od června 2016 působím jako náměstek ministra zdravotnictví.“

Co vás vlastně přivedlo k politice?

„Ještě před posledními parlamentními volbami jsem se hlásil jako sympatizant do Hnutí ANO 2011. V té době jsem také profesně přesídlil z Prahy do Plzně a myšlenky i idea hnutí a samozřejmě i osobnost Andreje Babiše mi byly sympatické. Viděl jsem ho jako člověka, který je schopen přinést změnu do této společnosti. Později jsem se stal členem a ještě později jsem byl zvolen místopředsedou plzeňské organizace Hnutí ANO 2011. Na posledním oblastním sněmu v Plzni jsem byl zvolen na další dva roky místopředsedou plzeňské organizace.“

V rámci Hnutí ANO 2011 jste expertem pro oblast zdravotnictví?

„Považuji se za člověka, který zná dobře nejen nemocniční prostředí, ale i systém zdravotnictví jako takový. Mám znalosti, zkušenosti i dovednosti, které v rámci systému na straně odborné veřejnosti mohu uplatňovat, na straně pacientské je mohu rozšiřovat. Mým úkolem v rámci mé pozice na ministerstvu zdravotnictví, které v současné době vede sociální demokracie, je naplnění programu Hnutí ANO 2011 v oblasti zdravotnictví. Což znamená, že by systém zdravotnictví měl být finančně stabilní, transparentní, hospodárný a sociálně spravedlivý.

V jakém stavu je tedy v současné době zdravotnictví v ČR, máme být na co pyšní?

„Zdravotnictví v ČR je na vysoké úrovni, i vzhledem k prostředkům, které do něj přicházejí. V tuto chvíli jsou nejpalčivějším problémem personální otázky, jak v oblasti lékařů, tak v oblasti zdravotních sester. Poslaneckou sněmovnou byla schválena novela zákona o vzdělávání lékařů, která by měla zjednodušit celý systém vzdělávání a je výsledným kompromisem. Dalším krokem je připravovaný zákon, který se týká vzdělávání sester. Ten by měl zase zkrátit dobu vzdělávání zdravotních sester, což by sekundárně mělo vést ke zvýšení počtu absolventek a tím jejich vyššímu počtu v praxi.“

Co to pro sestry znamená? V jaké fázi je proces jeho schvalování?

„V těchto dnech probíhá jeho finalizace ve Sněmovně. Systém vzdělávání by se měl zjednodušit. Dnes máme zdravotnického asistenta a všeobecnou sestru. Tato sestra studuje na střední zdravotnické škole a pak další tři roky na vysoké škole, kde získá titul bakalář. Po těchto třech letech se stává všeobecnou sestrou. Potom může pokračovat další dva roky na magisterském studiu a získat magisterský titul. Mezi zdravotnickým asistentem, který má středoškolské vzdělání a vysokoškolsky vzdělanou všeobecnou sestrou je rozdíl v kompetencích. Ten systém, který se připravuje a prochází parlamentem, je o tom, že absolvent zdravotní školy už nemusí další tři roky studovat na všeobecnou sestru. Ale za jeden rok v rámci zkráceného studia na vysoké škole získá pozici všeobecné sestry. Pokud by to byl například absolvent gymnázia, který nestudoval zdravotnickou školu, tak ten musí jít studovat další tři roky, aby získal vzdělání potřebné pro všeobecnou sestru. Absolventi zdravotnických škol budou končit svoje vzdělání, jako praktická sestra a ti co budou pokračovat ještě jeden rok na VOŠ, budou končit svoje vzdělání jako všeobecná sestra s vyššími kompetencemi.“

Doba jejich studia se tedy výrazně zkrátí?

„Ano, studium se zkrátí a k dispozici by mělo být daleko více všeobecných sester. Doba studia se zkrátí místo tří roků na vysoké škole, na jeden rok. Teoreticky by to tak mohlo fungovat už od letošního září, za podmínek, že dojde ke schválení zákona Poslaneckou sněmovnou a zainteresovaná ministerstva připraví potřebné vyhlášky a upraví studijní programy. Za moji osobu to vnímám jako jednu z cest, nikoliv jako tu hlavní cestu. Vysokoškolské studium tímto samozřejmě nekončí. Naopak, stále se hlásí více studentů k vysokoškolskému studiu, než jich je možné přijmout. To platí i o studentech lékařských fakult. Je třeba si mimo nastavování systému pokládat další otázky. Mají vůbec absolventky ze zdravotnických škol zájem pokračovat dále ve studiu? Kolik studentek dokončí kompletně studium na zdravotnické škole? Kolik absolventek bude vůbec schopných absolvovat další studium?“

Bez kvalitních sester se ale neobejdeme.

Mým osobním názorem a přesvědčením je i to, že celý tento proces je potřeba uchopit dávno předtím, než studentky vůbec nastoupí na zdravotnickou školu. Známe dobře jejich motiv pro rozhodnutí studovat zrovna oblast zdravotnictví? Jak se mladí lidé dívají na povolání zdravotní sestry? Vnímají ho pořád tak, jak ho vnímala naše starší generace – jako poslání? Jako odbornou a hlavně lidskou pomoc člověku, který zrovna prožívá tělesné i psychické omezení. Dobře si vzpomínám na svoji lékařskou praxi, jak moc bylo důležité, která sestra zrovna ,,sloužila“ na oddělení. Odvíjela se od toho celková atmosféra na oddělení a nálada pacientů. Zkušená sestra vytvářela svou prací a hlavně vlastní osobní nadstavbou i lepší pracovní podmínky pro nás lékaře. Byla přímým zprostředkovatelem mezi pacientem a lékařem. Vážím si dodnes jejich poctivé práce. Vymýšlíme složité a finančně nákladné projekty, abychom vyřešili nedostatek zdravotnického personálu. A přitom by stačilo, aby budoucí absolventky studovaly zdravotnickou školu se správnými motivy k budoucímu povolání a dále věnovat vysokou pozornost „syndromu vyhoření“ u zkušených sester.“

Co je možné udělat pro takto vyhořelé zdravotní sestry, aby neodešly za jinou prací?

„Domnívám se, že syndrom vyhoření není ničím jiným, než ztrátou motivace k práci a uvědoměním si, že moje práce nemá smysl, je nedoceněná, ať už je důvod jakýkoliv. Vraťme tomuto povolání zpátky kredit a pojďme to učit už děti v mateřské škole! Za důležité já osobně považuji i to, jaké mají zdravotní sestry na pracovišti sociální zázemí a jaké mají další benefity. Tam vidím také prostor pro zlepšení. Znovu říkám, že práce zdravotní sestry je vyčerpávající psychicky i fyzicky, sestry slouží ve třísměnných provozech a dostatečná pozornost není věnována ani prevenci syndromu vyhoření. Ve chvíli, kdy se celkově zlepší podmínky na pracovištích a v zázemí sester, dojde přirozeně i k tomu, že sestry nebudou z nemocnic odcházet. Z mého pohledu to není jen o tom, přidat někomu tisíc nebo dva tisíce korun, ale celkově o sociálním systému, o zajištění pracovních podmínek a zlepšení zázemí pro sestry. To je alfa a omega celého toho problému. Pokud k tomu nedojde, tak se budeme v dlouhodobém horizontu stále potýkat s nedostatkem zdravotních sester.“

Je v silách ředitelů nemocnic, které většinou hospodaří se ztrátou, zlepšit pracovní podmínky zdravotních sester?

„Jde hlavně o zlepšení sociálního zázemí, přístupu k sestrám. Je třeba si uvědomit, že se jedná o nesmírně náročnou práci. Například v sousedním Německu je sociální zázemí podstatně na vyšší úrovni, zdravotní sestry mohou čerpat po pevně daném odpracovaném období další dovolenou „proti syndromu vyhoření“ a i další nadstandardní podmínky, které u nás nemáme.“

A daří se to už u nás někde zlepšovat?

„Já si myslím, že daří, ale velmi pomalu. Zdravotních sester je stále nedostatek a nepomohl tomu ani příchod zdravotních sester z Ukrajiny.“

Přicházejí k nám tedy lékaři a sestry z Ukrajiny?

„Ten zájem z jejich strany je, ale konečné číslo je z celorepublikového pohledu malé. Proklamace některých představitelů, přivedeme sestry z Ukrajiny, nefungují a nejsou naplňovány. Počet sester, které k nám během posledního roku přišly se pohybují v jednotkách až desítkách. Je to samozřejmě dáno i aprobačními zkouškami. Jejich nastavení je pro člověka, který není znalý českého jazyka, náročné. Jakékoliv zjednodušení aprobačních zkoušek pro zahraniční personál nevidím jak správný způsob pro zachování kvality péče o nemocného člověka. Je nutné, aby personál, který pečuje o naše nemocné spoluobčany, neměl jazykovou bariéru a byl odborně erudovaný.“

Existuje zájem ještě z nějakých jiných zemí o práci v našem zdravotnictví?

„Obecně se sem hlásí kolem stovky zájemců ročně, což je málo. A tou aprobační zkouškou jich projde 40, maximálně 50. A většinou se jedná opravdu o občany z Ukrajiny, kteří u nás už pracovali na jiných pozicích. Umí už obstojně česky a znají prostředí nemocnic.“

Co dalšího aktuálně řeší ministerstvo zdravotnictví?

„Do konce volebního období se určitě bude řešit elektronizace zdravotnictví, víme, že od 1. ledna 2018 má vejít v platnost elektronický recept. Měla by se snížit administrativa, jakákoliv lékárna se bude moci podívat do centrálního úložiště, co je předepsáno. Sníží se nadměrná preskripce, omezí se riziko lékových interakcí, tím se zvýší bezpečí pacientů a sníží náklady na duplicitní preskripci.“

Mluví se v poslední době také o vytvoření systému univerzitních nemocnic?

Za sebe mohu říci, že je to velké téma, které je v dnešních dnech aktuální. Do systému by se měly převést fakultní nemocnice a ÚVN v Praze. Principiálně si myslím, že je správné jejich vytvoření. Na druhou stranu se domnívám, že takový to zákon by si zasloužil delší dobu k připomínkování a diskusi.“

Jsme v Plzni a v Plzeňském kraji, jaká je z pohledu lékaře a náměstka ministra zdravotnictví úroveň lékařské péče v našem regionu?

„Zdravotnictví v celé ČR je na velmi vysoké úrovni. V kraji je třeba rozdělit nemocnice na ty, které přímo řídí ministerstvo zdravotnictví, což je třeba fakultní nemocnice a psychiatrická léčebna. A pak jsou tady krajské nemocnice, které spadají pod Zdravotnický holding Plzeňského kraje. I zde je ta péče na vysoké úrovni.“

Krajské nemocnice jsou ale stále ve ztrátě, jak je to možné a jak z toho ven?

„To je pravda, z dostupných zdrojů se jedná o nezanedbatelné částky, kterými kraj dotuje své nemocnice, ale to je záležitost hlavně krajské reprezentace a zdravotnického holdingu. Kraj se rozhoduje, co bude dále dotovat a podporovat. Lidé zodpovědní za krajské nemocnice by měli vědět, kde jsou rezervy, jak probíhají centrální nákupy, jaký rozsah služeb v jednotlivých nemocnicích chtějí poskytovat. V současné chvíli nemám dostatek informací, abych hodnotil kroky, kterými se zřizovatel těchto nemocnic ubírá. Věřím však, že to jsou aktivity, které povedou ke snižování schodku a k vyrovnanému hospodaření.“

 Děkuji za rozhovor

 

Autor: Richard Beneš

Copyright 2012 Regionpodlupou.cz

Publikování nebo další šíření obsahu serveru Regionpodlupou.cz je bez písemného souhlasu provozovatele zakázáno.